Historie postele
Pravěk
Postel provází člověka již od pravěku. Zpočátku to byla jen místa na podlaze vystlaná suchou trávou, která měla za úkol izolovat chlad od země. Postupem času se začala suchá tráva nahrazovat trvalejší a lepší izolací v podobě zvířecí kůže.
Starověk
Velký převrat v jejich výrobě nastal až s rozvojem prvních měst a říší, jakými byla Mezopotámie a Egypt, první říční civilizace. 3000 let př. n. l. již znali tehdejší řemeslníci většinu dodnes používaných spojovacích prostředků, jakými byly svlaky, čepy . Svůj vrchol dosáhla lůžka za antického Řecka. Tehdejší velké rozšíření železa umožnilo vytvářet dokonalejší nástroje. Antropometrie, nauka o stavbě lidského těla používaná k výrobě sedacího i lůžkového nábytku, vedla k zkomfortnění nábytku.
Současná konstrukce postele
Postele jsou dnes vyráběny nejčastěji z dřeva a ocele. Konstrukce postele se obvykle skládá z bočnic a čel na nichž je uložen rošt nesoucí matraci (nejčastěji pérovou, pěnovou nebo nafukovací gumovou). Postele jsou vyráběny v typizovaných rozměrech - nejčastěji je nabízená velikost 90 × 200 cm (rozměr ložné plochy). Další šířky jsou 80, 140, 160, 180 cm. Jiné velikosti jsou nabízeny jenom jako atypické (na zakázku). Dětské postele jsou menší (např. 80 × 140 cm). Místo pod postelí je často využíván jako úložný prostor, což se z hlediska odvětrávání nepovažuje za vhodné. Pod matrací je rošt latě nebo prodyšná deska, umožňující proudění vzduchu, jenž odvádí vlhkost z matrace během spánku. Z toho vyplývá, že by horní plocha matrace měla být ve výšce 45 cm nad zemí. Zvláštním druhem jsou zdravotnické postele určené do nemocnic a případně do domovů pro seniory. Mají větší výšku ložné plochy a možnost polohování matrace.
 |
