Matrix snů
Ve snech souložíme jen zřídka, ale neumíráme skoro nikdy. Když už je smrt nevyhnutelná, něco se stane. Vlak, který se na nás řítí, z ničeho nic odbočí na jinou kolej. Padáme z velké výšky - a najednou střih, sen se zamotá, žádná výška, žádný pád. Kráčíme po rozkvetlé louce. Sny u zdrávého člověka jsou vesměs pozitivní s nádechem nostalgie.
Anebo se prostě probudíme. To tehdy, když sen nezvládl svoji práci. Příšera, skrývající se v nevědomí, je příliš velká. Jako když Trinity v Matrixu potká agenta Smithe. Jedinou šancí je najít východ z virtuální reality. Probudit se do skutečnosti.
Ale i v tom případě se nám podaří se smrti ve snu vyhnout. Jako kdyby ego nesneslo pohled na svůj vlastní zánik.
Někdy se přesto stane, že smrt pronikne do snu v čisté podobě. Vlak neodbočí a snící s hrůzou pozoruje krvavou kaši. Pro nás terapeuty je to zpravidla varovné znamení. Problém je příliš velký. Či spíše: obranné valy jsou děravé jako řešeto.
Nemluvím o žádných děsivých psychických chorobách. Prostě o selhávajících obranách, se kterými klient potřebuje pomoci, s maximální opatrností a citlivostí. Podobně varovně vnímám mnohé sexuálně explicitní sny. Je to jako s jadernou elektrárnou. Když vše funguje, jak má, jsme plně chráněni před žhavým peklem uvězněným uvnitř. Užíváme si energie, která ve zjemněné podobě proudí ven. Občas se problémům nevyhneme: dozvíme se o vibracích, zvýšeném tlaku v potrubí. Někdy tlak vzroste příliš a reaktor je třeba zastavit. Když se ale ochrana naruší natolik, že unikne radioaktivita, je zle.
 |